Černínský palác nejprve zdokumentoval a následně v letech 1928 až 1933 upravoval a dostavoval architekt Pavel Janák, profesor pražské UMPRUM, architekt, působící na Pražském hradě od roku 1936.

Jeho kontakt s historickou památkou provázel jeho tvorbu od počátků až do padesátých let minulého století. Úpravy pod jeho autorstvím
se dotkly objektů prvořadého významu. Obtížnost a nutnou citlivost, byť i velkorysých zásahů, si plně uvědomoval. Prohlásil, že architekt,
který se svojí tvorbou vstoupí do historického stavebního prostředí:

„by se měl chovat jako slušný host ve vybrané společnosti“

Slušný host – rekonstrukce a ochrana památek

Poznání nezodpovězených otazníků u řady památkových objektů, průzkum jejich vývoje i současného technického stavu, seznámení
s protichůdnými přístupy k památce, k jejímu zachování, odstranění, konverzi, restaurování, rekonstrukci i její hypotéze, o vytvoření současných architektonických konceptů pro ochranu a zviditelnění památky samotné, dokončení a nedokončení – vše se na řadě příkladů otevírá studentům slovem, obrazově a především IN SITU.

Legislativu, strukturu státní správy v ČR i jinde, náležitosti současného tvůrčího architektonického procesu v kontaktu se zástupci těchto orgánů přednáší řada odborníků z praxe a garant výuky, která aktuálně reaguje na řešená témata i jednotlivosti.

2015
2017
2019

2015

Třebíz – dochovaná vesnice, upravená na muzeum, částečně obydlená, na severním pomezí středočeského kraje.

Třebíz – dochovaná vesnice, upravená na muzeum, částečně obydlená – příklad přístupu k dochovanému fondu pod správou Vlastivědného muzea ve Slaném

Panenský Týnec – nedostavěný klášter Klarisek, příklad zakonzervování rozestavěných konstrukcí

Lázně Mšené – hlavní lázeňská budova od architekta Jana Letzela, autora průmyslového paláce v Hirošimě – ukázka chátrající,
však stále funkční stavby, jejíž rekonstrukce by se mohla dotknout mnohem širších vztahů a řešení vlastního interiéru.

Lázně Mšené – hlavní lázeňská budova od architekta Jana Letzela, autora průmyslového paláce v Hirošimě – hlavní portál

Cítoliby – centrum české hudební tradice, barokní kostel s cenným oltářem. Místní barokní hřbitov s monumentální plastikou Chrona. Rodiště architekta Josefa Mockera, prosazujícího ve svých rekonstrukcích pojetí „cesty doplnění historie“ po vzoru Viollet
le Duca, především neogotickým slohem.

Cítoliby – centrum české hudební tradice, interiér barokního kostela
s cenným oltářem, složeným z keramických prvků se sochařskou účastí Matyáše Bernarda Brauna.

Slavětín – kostel svatého Jakuba Většího se během 14 století rozšířil z původního románského půdorysného obdélníku do širší gotické dispozice s prodlouženou a zvýšenou lodí a boční kaplí. Nově vzniklé rozsáhlé plochy stěn jsou pojednány nástěnnými malbami z poloviny čtrnáctého století, kterými kostel získává prvořadý význam. Malby zdobí stěny v pěti a více pruzích nad sebou a velmi realisticky zobrazují nejen biblické
a světské postavy, ale také každodenní život lidí ve středověku.

Slavětín – kostel svatého Jakuba Většího – pohled lodí
do presbyteria

Hrad a zámek Bečov nad Teplou – sestává z několika stavebních celků různých období. Vstupní části je pozdní dostavba,
pak samostatné „domy“ a pustý hrad. K absolutní regotizaci celku
v navrhované rekonstrukcí architekta Josefa Zítka naštěstí nedošlo. V době exkurze se řešila aktuální kauza soutěže opět na celkovou rekonstrukci, doprovázená spory o vítězný projekt. Exkurzi zaujalo
již realizované řešení průchodnosti rozsáhlých krovů přímo jejich konstrukcemi. Hlavní exponát, sídlící v dosud samostatné zatemnělé místnosti, představuje Relikviář svatého Maura, nalezený
v dramatickém sledu událostí v době ČSSR.

Hrad a zámek Bečov nad Teplou – terasy a jedna z původních obranných věží, upravená na vyhlídkovou terasu

Hrad a zámek Bečov nad Teplou – pohled do zpřístupněných krovů.

Kadaň – Františkánský klášter – klenby kvadratury

Kadaň – Františkánský klášter – klenby kvadratury, detail základní figury

Kadaň – Františkánský klášter – presbyterium kostela zvěstování panny Marie a Čtrnácti svatých pomocníků – příklad rekonstrukce areálu. Část výkresové dokumentace zajišťovala VŠUP ještě
před rokem 1989.

Most – kostel Nanebevzetí panny Marie – příklad jedinečného, technicky zvládnutého transferu prvořadé památky jako stavebního celku
z důvodů brutální likvidace celého historického města pro potřeby povrchové těžby hnědého uhlí

Most – kostel Nanebevzetí panny Marie – nová konstrukce krovu

Most – kostel Nanebevzetí panny Marie – nové stolice zvonů v nově postavené věži po přesunu kostela.

Přesunutý kostel – možná záměrně, se nestal součástí nově vybudovaného městského centra, od kterého jej odděluje páteřní komunikace.

Krásný Dvůr u Kadaně – zámek a jeden z prvních anglických parků na našem území s řadou zahradních architektur. Gotizující subtilní konstrukce rozhledny – templ – má roli nejvzdálenějšího cíle procházek parkem, ještě za obeliskem „Mílovky“, vyznačující přesně jednu míli cesty od zámku. Specifický, individuálně navržený templ s vyhlídkou je první čistě novogotickou stavbou na našem území a spadá ještě do konce osmnáctého století. S trochou odvahy by se dalo říci, že je to první signál po dlouhé přestávce od tvorby Jana Blažeje Santiniho
nebo Maxmiliana Kaňky. Autorem návrhu byl s pravděpodobností Jan Rudolf Černín, jehož ideu rozvedl do stavební dokumentace Andreas Niederhofer v letech 1792 až 1793. Stavba byla zcela dokončena v roce 1796. V rámci ostatních objektů v parku je zcela atypická
a svým významem tento formát výrazně překračuje. To dokládá i její uvedení v tehdejší prestižní literatuře, zabývající se zahradní tématikou. Rozsáhlá rekonstrukce byla dokončena v květnu 2017.

Krásný Dvůr u Kadaně – detail venkovního točitého schodiště rozhledny.

Karlovy Vary – hotel Thermal - příklad stavby, jejíž památková ochrana by ji měla účinně chránit v období nejasných podmínek
v řadě směrů

Karlovy Vary – hotel Thermal – rozlehlá hala v přízemí s Roubíčkovým skleněným lustrem, vytvořeným exkluzivně pro tento prostor,
byla v době exkurze tržnicí

Karlovy Vary – hotel Thermal – během exkurze, narychlo domluvené v recepci hotelu, bylo možno navštívit všechny sály vyjma jediného,
kde probíhala společenská akce

Karlovy Vary – hotel Thermal – až „sochařské“ působivé pojetí barového tělesa včetně jeho barevnosti

Karlovy Vary – hotel Thermal – velký festivalový kinosál

Karlovy Vary – hotel Thermal – expanze restauračních prostor do exteriéru teras s výhledem do lázeňské čtvrti

Karlovy Vary – hotel Thermal – vnější komunikace, umožňující návštěvu restaurantu i hostům mimo hotelový provoz

Karlovy Vary – hotel Thermal – výhled z čela chodby v nejvyšších podlažích na situaci bazénu s jeho technickým zázemím a restauračními provozy, vše otevřeno veřejnosti. Hotelovým hostům dostupné exkluzivním dopravním systémem až na vyvýšené terasy ve stráni pod původní hlavní příjezdovou cestou do města.

Karlovy Vary - Grand hotel Pupp – jeho historie sahá do počátku osmnáctého století. V ohybu řeky Teplé byly postaveny ze dvou iniciativ dva společenské, především taneční sály – Saský a Český, následovalo ještě i dřevěné divadlo a vklíněný dům U Božího oka. Tato perioda končí polovinou téhož století. Na scéně se objevuje mladý cukrářský mistr Pop, v německém prostředí Pupp,
který v Karlových Varech zakotvil a dlouho jde vše v jeho režii.
Po povodni dvacátých let devatenáctého století a dalších epizodách se pokládá základní kámen nové budovy, projektované vídeňskými architekty českého původu. V první dekádě dvacátého století je budova neobarokně přestavěna kanceláří Helmer Fellner
a ve dvacátých letech se výrazně zvýšil komfort ubytování. Za války německý lazaret, po válce znárodnění se změnou jména a další vlny až do současné výjimečnosti „hotelu filmových hvězd“. Novodobé rozšíření parteru vzbudilo diskuzi.

Karlovy Vary – Lázně I – Císařské. Pocházejí z doby aktivit starosty Karla Bechera se snahou vybudovat důstojné reprezentační lázeňské zařízení na tehdejší nejvyšší úrovni. Za stavební místo bylo vybráno jižní území města u řeky Teplé se vstupní fasádou, orientovanou směrem k centru a k hotelu Pupp. Projekt pocházel
z kanceláře Fellner Helmer a byla zvolena neorenesance jako nosný charakter celé stavby.

Karlovy Vary – Lázně I – Císařské. Zanderův sál, největší v celém komplexu s vnitřním dvorem, sloužil jako gymnastické cvičiště, vybavené luxusním nářadím.

Karlovy Vary – Lázně I – Císařské. Veškeré lázeňské procedury
a vanové koupele měly své luxusní soukromí včetně „císařské lázně“.

Karlovy Vary – Karlovarské městské divadlo. Jako řada budov
ve městě mělo i ono na svém dnešním místě své předchůdce.
Jeho neorokoková podoba pochází z projektové kanceláře Fellner Helmer a svým uspořádáním velice připomíná zmenšeninu Německého divadla v Praze – dnešní Státní opery. Jeho půdorys reaguje na stávající zástavbu a projekt řeší i jeho boční fasádu
jako exponovaně pohledovou, tvořící čelo rozlehlého náměstí, Projektanti počítali i s pohledy z vyhlídek z protilehlé stráně a tak břidlicí krytým střechám věnovali velkou pozornost. Sál hlediště je typický strmou galerií. Z jejích nejvyšších řad však při zakrytí orchestřiště pro účely činohry není takto rozšířené jeviště vidět
v celém svém rozsahu. Autory maleb na stropní klenbě, fresky
nad proscéniem a ručně malované opony s motivem oslavy básnického umění, byli tehdy mladí „nadějní“ vídeňští umělci,
bratři Gustav a Ernst Klimtovi a Franz Matsch. Opona byla restaurována v polovině devadesátých let jako součást celkové rekonstrukce budovy. Protipožární železná opona je svojí iluzivní malbou představena jako textilní.

Samotná výstavba probíhala bez větších komplikací a v květnu 1886 byl slavnostně zahájen provoz. Komplikace naopak přinesla poslední celková rekonstrukce v kvalitě provedení řady stavebních detailů.
Na snímku proscénium s oponou bratří Klimtových.

Karlovy Vary – Karlovarské městské divadlo. Schodiště ke galerii
– design svítidel je dílem projektové kanceláře.

Karlovy Vary – Karlovarské městské divadlo. Hlediště divadla
s viditelnou strmou elevací galerie

Karlovy Vary – Galerie umění. Budova svoji dnešní podobu získala
v devadesátých letech minulého století. Začínala jako přízemní stavba s převýšeným středním pavilonem, od kterého se zmíněná křídla v mírném úhlu svírají ve své vstupní fasádě. Původní „Kunsthaus“ prošel řadou změn. Bylo přistavěno patro, následně se
v maximální míře vybouraly příčky a po vzorkovně průmyslového zboží se rokem 1953 budova stává jednou z prvních oblastních galerií. Dnes má pověst velmi „svěží instituce“ díky řadě akcí,
které nenesou charakter pouhé osvědčené oficiality. Stálou sbírku reprezentují známá jména klasiků až po mladší generaci Sýkory, Nepraše, Janouškové – a současníky Klimeše, Rónu, Nikla, Skálu …

Soubory ke stažení

Test památková péče

2017

Pražský Hrad – exkurze do vybraných prostor. Díky vyhovění žádosti o možnost návštěvy traktu mimo běžné prohlídkové okruhy shlédli účastníci exkurze jeho úpravy, které byly z velké části realizovány podle návrhů architekta Jože Plečnika.

Pražský Hrad – exkurze do vybraných prostor. V dolní podestě vázového schodiště byla do niky osazena kompozice interiérové kašny.

Pražský Hrad – exkurze do vybraných prostor. Z exkluzivního, spíše skrytého vjezdu prezidenta do jeho rezidence je přístupný kruhový výtah.

Pražský Hrad – exkurze do vybraných prostor. Pěší přístup pro hosty hradu vychází z průjezdu Matyášovy brány mezi prvním a druhým hradním nádvořím.

Pražský Hrad – exkurze do vybraných prostor Zde došlo k zásadním zásahům. Jejich velkorysého působení bylo docíleno demolicí části vnitřní dispozice západního křídla. Určité vstupy zde zanechala též působnost architekta Bořka Šípka po roce 1989, naopak předešlé úpravy byly odstraněny.

Pražský Hrad – exkurze do vybraných prostor Monumentalitě vstupu odpovídá i měřítko dvojice černých kamenných sloupů iónského řádu, které opticky oddělují „Klínovou chodbu“. Její nepravidelný půdorys jí dal toto pojmenování. Dispozičně přímo navazuje na délku Španělského sálu, který se do ní otvírá několika vstupy.
Do původního Německého sálu, dnešní Rudolfovy galerie,
se vstupuje již z jiného prostoru s překonáním rozdílu ve výškách podlah.

Pražský Hrad – exkurze do vybraných prostor

exkurze Morava – klášter Porta Coeli – Klášterní komplex, založený
v raném třináctém století Konstancií Uherskou – vdovou po Přemyslu Otakaru prvním jako Monasterium Cisterciense Porta Coeli
– pro ženskou větev Cisterciáckého řádu. Zobrazeným slavným portálem, nazývaným stejně jako celý klášter, se vchází do interiéru kostela Nanebevzetí panny Marie, kde lze nejpůsobivěji vnímat tvarosloví rané burgundské gotiky, nazývané oficiálně slohem cisterciácko burgundským. Klášterní kostel je bazilikou s příčným transeptem. V jednom detailu je patrná odchylka od pravidelnosti stavby, způsobená zřejmě jejím nepřesným vytýčením.

exkurze Morava – klášter Porta Coeli – detail slavného portálu, řešeného podle francouzském vzoru jako ústupkový, lemovaný postavami svatých apoštolů – po šesti na každé straně. V zadním plánu vlastního vstupu je nad jeho nadpražím osově umístěn Kristus v mandorle se svými přímluvci - svatým Janem Křtitelem a pannou Marií po stranách. Předkládán je i model kláštera v kompozici dvou postav, z nichž jedna představuje samotnou zakladatelku. V parteru jsou na nízkých soklech umístěni symetricky po obou stranách dva lvi. Kolují fotografie, které zobrazují jejich ochranu dřevěnými stříškami, navozujícími pocit jakési „boudy“. Lze jen věřit, že se jedná o dočasné opatření. Na snímku je zřetelná klenební přípora,
která by napovídala o možné kryté předsíni před portálem. Podle řady výpovědí se však žádné stopy po takové stavbě nenašly. Nejen portál, ale celý klášter se svojí kvadraturou a kapitulní síní, klášterním kostelem a tímto jeho portálem lze považovat
za nejcennější stavební památku z této doby na našem území.

exkurze Morava - Adamov u Brna – Světelský oltář. Býval nejvyšším oltářem, vyšším než v kostele svatého Jakuba v Levoči. Se všemi svými součástmi dosahoval výšky dvaceti metrů. Dochovala se z něj pouze archa, zpodobňující svým reliéfem nanebevzetí panny Marie. Celý děj se odehrává ve třech výškových úrovních – příběh začíná od původní praedely. Nejnižší „patro“ je ještě pozemské, středním patrem se stoupá mezi oblaky a ve vrcholné části, pod dynamicky tvarovanými fiálami, se konečně rozprostírá „království nebeské“. Tato dnes národní kulturní památka ve svém torzu skončila po dramatické historii v malém neogotickém kostele v Adamově u Brna.

exkurze Morava - Adamov u Brna – Světelský oltář. Původně ve své celé podobě byl vytvořen pro rekonstruovaný cisterciácký klášterní kostel
v Dolnorakouském Zwettlu. Jen podle dochovaného účtu z archivu víme o jediném z jistě více tvůrců – Ondřeji Morgensternovi z Českých Budějovic. Doba vytvoření celého díla se odhaduje mezi lety 1516 – 1525. V dalším osudu díla se prameny různí. Všechny se shodují v tom,
že byl z kostela odstraněn pro svoji „staromódnost“, ale že byl rozmontován a archa byla restaurována. V tu chvíli restaurátor definoval jeho hodnotu. Údajně podle jedné verze byl klášteru nabídnut zpět, ale s podmínkou uhradit cenu restaurování – což bylo odmítnuto. Nakonec jej přímo z české restaurátorské dílny ve Vídni koupil Alois II Lichtenštejn, který jej umístil do dnešní pozice. Podle jiného příběhu jej sám Alois nechal restaurovat a nevyhověl žádosti kláštera archu vrátit. Dynamický a expresivní reliéf byl uložen do nově vyrobené pseudogotické skříně. Otázkou zůstává polychromie, která není dnes znatelná. U mnohých účastníků exkurze nevyvolal svým výrazem nejlepší pocity i přes obdiv jeho umělecké hodnoty. Nabízí se úvaha, co se skrývalo za onou „staromódností“, která byla příčinou jeho tehdejšího odstranění.

exkurze Morava – Jedovnice, kostel svatých Petra a Pavla. Kostel je poměrně „mladý“ – z druhé poloviny osmnáctého století. Svého významu nabyl až později, v šedesátých letech minulého století. Vstoupil do vzrůstajícího optimismu tohoto období svým novým vybavením překvapivé formy. Bylo to především díky dlouholetému, skoro padesát let trvajícímu působení pana faráře Václava Vavříčka v této farnosti. Díky němu mohlo přinést odvážnou a zároveň naplněnou ideu, která navázala na stavební rekonstrukci. Pojem „odvahy“ není míněn pouze ve vztahu
k zastupitelstvu tehdejšího režimu. Cesta současného přístupu k religii nebyla ve svém přijetí odhadnutelná ani u samotných farníků.
V roce 1963 byl v kostele instalován oltář od trojice autorů – malíře Mikuláše Medka, architekta a malíře Ludvíka Kolka a sochaře Jana Koblasy. Traduje se, že sám pan farář Vavříček byl výsledkem tvorby překvapen. Nakonec prý poklekl a zůstal v kostele několik hodin. Nebyl sám,
kdo takto učinil. Údajně později poklekl i vedoucí vyslané komise, která měla rozhodnout o deponování díla mimo kostel. Do těchto souvislostí se zařadila i okna presbyteria. Jejich leptaná skla jsou dílem Josefa Istlera. Karel Nepraš vytvořil mříž oltářního prostoru, která se stala zábradlím kůru. Nový interiér „svého“ kostela přijali i samotní farníci i díky osobnosti tehdejšího pana faráře. Exkurzi UMPRUM umožnil prohlídku současný pan farář Václav Trmač. Pečlivě se na ni připravil a ve svém výkladu se zmínil o mnoha dramatických okamžicích, které se týkaly
i sousedního Senetářova. Pro Blanenský deník prohlásil „Přijedou třeba studenti a chtějí si hodinu jen sednout a dívat se…“

exkurze Morava – Senetářov, kostel svatého Josefa. Bylo to rozšíření silnice, které si vyžádalo odstranění kaple svatého Josefa. Kaple měla hluboký význam - byla splněním slibu. V období protektorátu byla obec vystěhována ve prospěch rozšíření německého vojenského výcvikového prostoru. Občané slíbili, že pokud se vrátí, postaví novou kapli, která nahradí zbořenou. Postavili za ni kostel. Byla to šedesátá léta a částečně uvolněné poměry, jež využil pan farář František Vavříček. Osobně tuto ideu inicioval. Během krátké doby – údajně čtrnácti dnů - byl vytvořen „projekt“ stavby. Vznikla svépomocí ve všech profesích. Senetářští občané i pomocníci z okolí vytvořili stavebními prostředky typu lopata, kolečko atd. zcela ambiciozní architektonický objekt. Samotný projekt však reagoval
na tehdejší poměry.

Dokončená stavba se do jádra vesnice a ke komunikaci tváří spíše jako běžný kulturní dům, jakých tehdy vyrostlo nepočítaně. Monumentální architektura betonové střechy ve tvaru prudce ohnuté desky se vsazenými zvonicemi vévodí okolním polnostem. Tak vznikl kostel v začátku sedmdesátých let, v době tuhých normalizačních pravidel. Stal se schránou vzácných uměleckých děl, mezi něž patří
i desky Medkovy křížové cesty. Kostel byl však vysvěcen později. Jeho otevření doprovázely vojenské manévry, které obec zcela uzavřely vůči okolí. Demolice stavby však již pro státní správu
ani politické vedení únosná nebyla.

exkurze Morava – poutní místo Křtiny. Slavné Mariánské poutě míří čtrnáct kilometrů severovýchodně od Brna, k soše panny Marie
z roku 1340. Tato relikvie byla motivací k vybudování velkorysého poutního místa. Jeho historie byla pohnutá, především vlivem doslovné destrukce během husitských válek. Po delší pauze byly původní kostely opravovány a vše mělo vrcholit obnovením původních budov, částečně v novém charakteru. Toto kompromisní řešení bylo zavrženo. Nový opat Barticius však tyto postupy rázně ukončil a pro spolupráci získal Jana Blažeje Santiniho, který přichází s novým konceptem centrály s umístěním sochy a dvěma oválnými dvory s podloubími a dalšími kaplemi. Novostavba byla započata
v roce 1728 na místě původních opravovaných a ve výsledku demolovaných budov. Nebyla zcela dokončena. Ze dvou dvorů byl realizován pouze jižní, severní je dodnes vytýčen dřevěnými hůlkami. Důvodem opuštění realizace zrovna této části stavby může být silně svažitý terén a tím velká náročnost přesunů hmot. Stavba v přibližně dnešní podobě byla dokončena a vysvěcena v roce 1771.

exkurze Morava – poutní místo Křtiny. Interiéry hlavního Mariánského kostela na rozdíl od jiných Santiniho staveb jsou celoplošně pojednány freskami. Jedná se o kvalitní malbu renomovaného umělce. Může se však zdát, že je jí příliš a že v její bohatosti se ztrácí architektonický koncept, který je i tak jedinečný. Prostorové umístění oltáře se sochou panny Marie je úžasné. Není ve středu prostoru,
ale umožňuje oltář obejít a všechny jeho strany jsou řešeny jako pohledové. Vytváří kolem sebe svébytné prostory, kterými se prochází z jednoho do druhého. Socha panny Marie míří svým pohledem k hlavnímu západnímu vchodu. Výpravy poutníků se
při svém odchodu z kostela neotáčejí. Všichni ve skupině couvají
s pohledem do chrámu. Učinila tak i exkurze UMPRUM. Současný stav se od Santiniho návrhů v několika ohledech liší. Především to byl velký požár, který před více jak sto lety zničil střechy,
které nebyly obnoveny ve své stanové formě, pro autora typické. Stejně tak věže u řady Santiniho kostelů schází. I zde ve Křtinách
je věž dodána později a s ní i úpravy přístupových schodišť.

exkurze Morava - Archeopark Pavlov. Specifický architektonický počin, specifické stavební technologie, specifický motiv výstavby a jeho specifická prezentace. Ověnčeno českými i světovými cenami za architekturu. Tak lze charakterizovat jeden z hlavních důvodů směřování exkurze UMPRUM na vlídnou Moravu v roce 2017.

Běžnému návštěvníkovi se možná všechny symboliky a všechna sdělení, která areál předkládá, nerozkrývají hned. Je jich skutečně mnoho. Lze přemýšlet o formách, kterými se areál prosazuje
na zemském povrchu, o kontaktech podzemí s přírodním i stavebním okolím, o cestě světla do podzemí.

Přemýšlet se dá o lokaci areálu, proč vlastně zde a proč vůbec.
Tak asi vypadá cesta k porozumění tomu všemu. V případě této exkluzivní prohlídky se vysvětlení ujal přímo vedoucí projektant. Účastníkům exkurze UMPRUM nebyl osobně neznámý. Architekt Radko Květ společně s architektem Štěpánem zastupovali nedávno před tím odbornou veřejnost v katedrové komisi při hodnocení klauzurních úloh za zimní semestr.

V Pavlově, prakticky již po soumraku, při plném osvětlení a funkci všech exponátů se exkurzi dostalo odpovědí na tyto otazníky, ještě ani nevyřčené. Rozkrylo se vše, co běžný návštěvník nemusí hned postřehnout - všechny funkce, historie stavby a historie, kvůli které stavba vznikla.

Možná si mnozí kladli ještě jednu otázku – zda je tento archeopark muzeem, památníkem událostí dávných věků nebo vzácného nálezu světového významu, pokračujícím archeologickým pracovištěm nebo edukativní expozicí. Jistě si lze odnést dojem ze kteréhokoliv z těchto témat.

V případě naší početné skupiny, přes všechny důležité profesní technologické a provozní informace – to byl především zážitek. Emoce vnímání díla architektonického, sochařského, řešení světelného designu. Pocit mysteria dávného podzemí
s vymoženostmi současnosti naši exkurzi od ostatních
asi neodlišoval.

exkurze Morava – Pavlov - košt. Řecký imigrant do České republiky se usadil zde na jižní Moravě pod Pálavou a začal zde úspěšně vinařit,
byť s pěstováním vinné révy neměl nejmenší zkušenost.

exkurze Morava – Lednice skleník. Současné velkorysé konstrukci
z litiny, oceli a skleněných formátů předcházela původní dřevěná oranžerie. Byla zrealizována již v roce 1717 a její rozsah představoval pouhou část rozlohy současného stavu. S myšlenkou vytvoření prostoru umělého subtropického klimatu úctyhodných rozměrů přichází Alois III Lichtenštein až před polovinou devatenáctého století. Vysílá expedice, které dovážejí subtropické rostliny napříč mnoha oblastmi. Zároveň oslovuje architekta Wingelmullera ve věci projektu a požaduje zcela moderní koncept návrhu stavby. S ním spolupracují a konzultují zkušení konstruktéři z Anglie, kde takto materiálově koncipované konstrukce jsou ověřeny již mnoha velkorysými realizacemi. Rozměry Lednického skleníku, který se stal přímou součástí eklekticky upraveného zámku s mnoha moderními vymoženostmi je dlouhý 92 metrů, více jak 13 metrů široký
a ve vrcholnici své klenby 10 metrů vysoký. Mezi skupinami rostlin zurčí voda, propojující vodní plochy s rybami, druhové kompozice rostlin jsou voleny tak, aby v každém období bylo aktuální nějaké květenství.

exkurze Morava – Lednice skleník. Architektonické tvarosloví vyniká jednoznačnými průniky geometrických těles. Členění pláště je natolik drobné, že působí jako souvislá plocha. Vlastní prostorové linie průniků mají subtilní konstrukce a jsou pohledově naprosto čisté. Vertikální „okna“ s parapetem na terénu mají naopak klasicizující členění a tím dávají vyniknout modernosti konstrukce, do které jsou vsazeny.

exkurze Morava – expozice v konírnách – model výstavby minaretu Architekt Radko Květ společně se scénáristou expozice vládním tajemníkem Novákem provedli exkurzi UMPRUM nově instalovanou expozicí. Jedním z nejzajímavějších exponátů byl model stavby minaretu s jeho lešením. Jeho spirálová průběžná plošina umožňovala transport materiálů až k vrcholu stavby.

exkurze Morava – Mikulov – Ditrichštejnská hrobka. Původní Loretánská kaple, postavená ve dvacátých letech sedmnáctého století byla později velkoryse doplněna na kostel svaté Anny,
který pojmul i anděli přenesený chlév – Ježíšovo rodiště - Casa Santa. V celku se muselo jednat o monumentální sacrální stavbu, skrývající další stavbu uvnitř. Motto těchto realizací vychází
z italského Loretta, Kde je „originál“ chlév – obestavěný Bramantovou fasádou a vše je ukryto v chrámové lodi. Bohužel požáru města v roce 1784 kostel neunikl. Kostel byl ve svém vybavení zcela zničen a následně se propadla i jeho klenba.
V tomto stavu se postupně zdevastoval do neobnovitelné podoby
a František Josef Ditrichštejn upravuje spáleniště na rodinnou hrobku. Byly odklizeny všechny trosky a dílo architekta Heinricha Kocha dokázalo v polovině devatenáctého století vytvořit ze zbylého torza velmi zajímavou architekturu. Z hlavní lodě se stalo otevřené nádvoří s vyznačením původního místa Santa Casa v dlažbě – možná v poněkud větším rozsahu. Uprostřed prostoru je umístěn pomník otce této myšlenky Františka Josefa Ditrichštejna. Boční arkády se do nádvoří zazdily a staly se prostorem pro umístění rakví. Torzo kněžiště kostela svaté Anny – matky panny Marie - bylo opraveno
a do nádvoří uzavřeno „empirovou“ vstupní fasádou. Částečně bylo opraveno původní vstupní průčelí již zaniklého kostela. Věžím se dostalo zajímavé formy bez obnovy bání. Působí lehce a tehdy jistě
i „moderně“. Mezi věžemi byla nad zbytky dispozice kostela vybudována terasa, skýtající výhled na centrum a zámek,
v opačném směru na křížovou cestu až na vrchol Svatého kopečku.

exkurze Morava – Mikulov – město. Na konci Husovy ulice nad původním židovským ghettem uzavřela volný prostor příjemná hmota nové kavárny a galerie. V parkové úpravě byly rozmístěny plastiky.

exkurze Morava – Náměšť nad Oslavou – zámek. Točité spirálové schodiště předcházelo poválečným úpravám zámku pro moravské sídlo presidentů Československé republiky – tehdy aktuálně Edvarda Beneše.

exkurze Morava – Náměšť nad Oslavou – zámek. Zimní zahrada s vyhlídkou navazuje přímo na upravené prezidentské místnosti. Projektově celou úpravu řešila přímo kancelář prezidenta republiky. Proponované úpravy měly mnohem vyšší ambice, než stihla realizace zvládnout.
Do historických prostor zámku měla vstoupit tehdy současná monumentální malba s charakterem těsně poválečného období. Na jednotlivé prostory byly vypsány soutěže a sešla se řada návrhů předních umělců. Upraveno mělo být i nádvoří s tehdy aktuální sochařskou tvorbou. Myšlenka „sídla“ se však příliš neujala a k realizacím, které by jistě vyvolaly bouřlivou diskuzi tehdy a jistě i dnes, již nedošlo. Dochovaly se
však návrhy, dokládající specifiku oné doby svými náměty i formou.

exkurze Morava – Třebíč – Bazilika svatého Prokopa. Románsko gotická bazilika byla klášterní svatyní řádu Benediktinů. Na jejím místě
jí předcházela starší stavba s mariánským zasvěcením, které původně bazilika převzala. K zasvěcení svatému Prokopovi došlo až v roce 1704
s ohledem na výročí jeho svatořečení. Počátky stavby lze označit rokem 1220. Souviselo to s Benediktýny, jejichž klášter převzal mocenskou
i osvětovou roli pro široký region. Opat kláštera povolává z jižní Francie stavební huť, která zakládá tuto novou baziliku a rychle postupuje
s výstavbou. K přerušení prací před polovinou třináctého století dochází zřejmě z konceptuálních důvodů. Radikálně se mění sloh a s ním i jeho konstrukční prvky. Na dosavadní realizaci navazují po stavební přestávce nové stavební kánony, které bazilice dodávají naprostou jedinečnost. Tyto postupy trvaly necelých dvacet let, během nichž byla románsko gotická část stavby dokončena. Její půdorys je zcela specifický. Hlavní loď s presbyteriem tvoří tři centrální prostory. Každý z nich je vepsán do pomyslné kružnice a každá z nich opisuje pravidelný osmiúhelník,
který je ve všech třech případech osnovou pro řešení klenby. Nabízí se otázka, zda se toto řešení neprojevilo i ve vnější formě střech, zda dnešní rovný hřeben skrýval i tehdy takto dělený prostor. Pokračování klenby dále na západ mělo být původně též v tomto duchu, však došlo
k určitým změnám. Z osmiúhelníků se staly šestiúhelníky a na tuto změnu musela reagovat i klenba, která se následkem válečného poškození zřítila. Barokní architekt a stavitel Maxmilián Kaňka si vypůjčil gotické tvarosloví a v něm v době baroka nahradil zřícenou konstrukci. Doplněné věže západního průčelí jsou již postaveny v tehdy aktuální slohové podobě. Krytá severní předsíň se rozprostírá před vstupním portálem „ústupkového“ typu s figurální výzdobou nad samotným vchodem. V období manufakturního využívání baziliky zde byla varna pivovaru
a následně obydlí. Úpravy do „původního“ stavu pocházejí z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Angažoval se v nich architekt Kamil Hilbert, spoluautor dostavby katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze.

exkurze Morava – Třebíč – Bazilika svatého Prokopa. Krypta sleduje nejstarší část půdorysu stavby. Má pravidelnou čtvercovou síť osmibokých pilířů s poli křížových žebrových kleneb. Též byla využívána k výrobním účelům. Stala se skladem sudů s pivem, při jejichž manipulaci přišla
o jeden původní pilíř, který se musel nahradit.

2019

Soubory ke stažení

Památková péče UMPRUM 2019
DF, BCH
UMPRUM - GRANT - 2019-2020