Dosud vždy na latifundiích
- prostor pro geometrii

Historie je jistě bohatší, než jak ji mohu popsat. Moje paměť nemůž e sahat ani do rou 1953, kdy architekt Adolf Benš, profesor a vedoucí jednoho ze dvou ateliérů architektury poválečné UMPRUM, pozval mého otce k přednáškám deskriptivy s důrazem na řešení stínů. Podmínky pro prezentaci konstrukcí byly v tehdejším stavu hlavní budovy skromné. Ještě za svých studií pamatuji deskové tabule na železném stojanu. Po odchodu mého otce nejen ze školy nastoupil na jeho místo pan docent Ota Setzer, věhlasný deskriptivář a publicista v dané oblasti. Následoval konkurz na výběr nového přednášejícího. Obeslal jsem jej z vojenského cvičení Katedry vojenské přípravy z kasáren ve Dvorech
– Karlových Varech, hned vedle dostihového závodiště. Písemný materiál, který byl požadován, jsem bral velmi vážně. V tehdejším aktuálním bojovém prostředí to skutečně nebylo snadné. Už si nepamatuji, zda jsem jej koncipoval mezi prací nad návrhy „síně tradic“ dotyčného vojenského útvaru nebo v „Konibaru“ na chátrajícím dřevěném závodišti, kam jsme chodili na nedoporučované nápoje dírou v plotě.
Konkurz vyšel, ale já učit ještě nezačal. Musel jsem nejdříve dokončit školní zakázky v oblasti dokumentace historických památek. Teprve pak, po dalším roce, mi pan docent Setzer obřadně předal dřevěné trojúhelníky a kružítko. Dodnes si pamatuji na jeho větu „ vy teď to vezmete
v duchu chalupníčkovských přístupů“ či tak nějak podobně. Měl jsem pro něj připravený dárek. Sádrový medailon Gasparda Monge,
který vytvořil Ing. Bohumil Chalupníček, otec mého otce, vyučující deskriptivu na „ČVUT“. Jediné zásadní, co pan docent řekl, bylo
– „Gaspard Monge“. Možná až nyní si uvědomuji, co to pro něj znamenalo, co mu dalo tehdejší totální „ucho“ třetí generace jednoho jména. Přiznávám, že to patří k mým nejsilnějším zážitkům. Se zděděnými trojúhelníky, s nadšením a obavami zároveň jsem po poměrně krátké době vyměnil „stranu barikády“. Tabule v dnešní místnosti 215 byly svislé a pro kresbu velkorysých konstrukcí těžko použitelné, v dnešní 115 – tehdejší 23 to byla zase horizontála. Zkrátka na to kreslit nešlo, nemluvě o mastnotě tabulového laku, který křídu striktně odmítal. Napadlo mne vrátit se na „místo činu“ – do prostor kabinetu dokumentace památek. Moji starší kolegové mne podpořili. Nechali podle mých požadavků vyrobit tabuli přes celou stěnu. Konečně to začalo, jak jsem si představoval. Několik ročníků v druhé polovině osmdesátek se tam odpřednášelo.
Vše ale naznačovalo provizorium. Změna nastala po roce 89. Škola opustila prostory paláce Ligna ve Vodičkově ulici a díky iniciativě
pana rektora Josefa Hlaváčka získala současnou budovu v Karlíně, kam se společně přestěhovala deskriptiva a spol. s dalšími obory.
Tam teprve začal ten hlavní příběh …

TYPOLOGIE BYDLENÍ
povinná disciplina pro 1. ročník KA VŠUP/ UMPRUM v Praze

Poznámky k názorným školním obrazům/panelům, na nichž předkládám stručný přehled forem bydlení, zaměřených především na dispozičně provozní řešení (ve vztahu k měřítku/velikosti a až na výjimky k vesměs převažující skladbě domácností v určité době, místě, společenském kontextu), nikoliv na architektonický výraz, ač se souvislosti s ním nelze zcela vyhnout…

Smyslem discipliny typologie bydlení je přiblížit základní lidskou potřebu ochrany před vnějšími vlivy (přírodními či společenskými), pochopit proměny nazírání na obecně přijímané či individuální pojetí soukromí a vzájemné kontakty uvnitř i vně lidské skupiny obývající určitou uzavřenou jednotku. Uvědomit si archetypální vzorce, opakující se a inovované či nové formy. Uvědomit si, že se nejedná o vývoj od primitivních forem
k vyspělým, spíše o spirálu, v níž v každé době a místě nacházíme formy základní až po vysoce rozvinuté. Hledat souvislosti tak, aby nabídly vhled do řešené problematiky. Pochopit smysl, účel a velikost/měřítko jak jednoprostorového domu po honosné, dispozičně vysoce provozně diferencované sídlo či domu pro jednu domácnost až po mnohopodlažní obytné jednotky, opět s různou mírou účelově/funkčně rozvinuté dispozice. To znamená od pseudodiferenciace zaměřené na základní biologické potřeby po široký repertoár rozmanitých a různorodých lidských potřeb. Uvědomit si rozměry podlahové plochy v závislosti na možném řešení.

Smysl discipliny nespatřuji v předávání hotových vzorců, jakéhosi návodníku/katalogu či biflování příslušných norem a vyhlášek. Ty je nutné znát, abychom je mohli překonat a dospět k smysluplnějšímu řešení. Na závěr pouze můj stesk na masivně převažující dispoziční řešení typu obytná světnice (pokoj s plotnou aneb s kuch. sestavou mylně uváděnou jako k.k.) a s jednou nebo více spacími komorami, nazývanými pokoji.

doc. ak. arch. Ivana Čapková