2020
Bezprostřední kontakt s autentickým odkazem středověku
– s rekonstruovanými freskami a jejich proslulou výjimečnou černou konturou.
Geometrické i lidské figury ve snaze o prostorové zobrazení představují
mnohé kapitoly poznání, které se studentům otevírají.
// Slavětín – kostel Svatého Jakuba Většího
VNÍMÁNÍ A JEHO TVŮRČÍ INTERPRETACE
Tvůrčí interpretace lidského vjemu je mnohem širším pojmem, než který dokáže postihnout i tak široký a všude kolem nás přítomný rozsah geometrie. Úvodní kapitola obsahuje program, který společně se studenty rozkrýváme a který nemůže být ničím jiným, než pouhou součástí tohoto poznávání.
Stavba programu výuky si klade za cíl podpoření talentu prostorového cítění studentů seznámením s pravidly „zobrazení“, vytvořenými především vynikajícími umělci italské renesance. Stejně jako oni se při transkripci prostorového vidění na plochu opírají o zkušenost tohoto vjemu, hledajíc v něm prvky, pomocí kterých se alespoň naznačí prostorový efekt v plošném obraze.
Proto výuka začíná lineárním perspektivním zobrazováním včetně okamžitého vložení časového fenoménu pomocí světla a materiálového fenoménu pomocí reflexí. K tomu potřebné elementární znalosti ortogonálních průmětů se buď předpokládají, nebo jsou vysvětleny během výkladu s velkoplošnou konstruktivní kresbou na tabuli.
Zobrazení prostoru na ploše na základě transformace lidského vidění do procesu lineární konstrukce perspektivy je tedy prvním cílem výuky, která postupně obsahuje určení pohledu vodorovným směrem, stejně jako zobrazení vzhůru nebo dolů z velkých výšek. V nich se interpolace rytmů vytváří přímo v perspektivním obraze stejně jako určení hranic světla a stínu nebo konstruktivní zobrazení reflexí.
Velký důraz je kladen na kresbu figury jako měřítka velikosti zobrazovaného prostoru. Stejně je i sledován reálný rozsah lidského vidění, jemuž musí odpovídat i hranice rozsahu konstruovaného obrazu.
Obsáhlou kapitolu tvoří historický přehled oboru v řadě aplikací v různých obdobích, kulturách, náboženských kánonech…
Atraktivním tématem je perspektiva, cíleně přesahující realitu kužele lidského vidění - panoramatická a cylindrická zobrazení a podmínky jejich správné instalace pro působení, odpovídající skutečné observaci pozorovatele prostorem.
Vysvětlován je perspektivní reliéf, jeho aplikace v urbanismu, proporční časový objem se věnuje kresbě v plenéru, kde opět figura zastává úlohu měřítka zobrazovaného prostoru.
Alternativu představuje zobrazování prostoru na ploše na základě paralelních průmětů,
konstrukce hranic ploch osvětlených a ploch stínů
v těchto zobrazeních, konstrukce reflexe
v těchto zobrazeních, principy a konstrukce ostatních prostorových zobrazení, aplikace
těchto průmětů pro tvůrčí proces architekta, zároveň i jejich aplikace pro potřeby prezentace
dalšího výkladu následných témat. Zastupují je další okruhy výuky – plochy rozvinutelné
a nerozvinutelné, klenby a jiné průniky prostorových forem, střechy, konstrukce hranic
plochosvětlených
a ploch stínů v ortogonálních průmětech s definovaným směrem paralelních
paprsků – technické osvětlení.
Při výuce je brán ohled na rozdílný stupeň dosaženého předchozího vzdělání a ke studentům je přistupováno individuálně. Postup konstrukcí se představuje od samotného počátku po výsledek.
Pro aktivní průběh přednášek a cvičení je studentům s pokročilejším vzděláním v této oblasti poskytován prostor pro prezentaci svých znalostí.
Do programu výuky jsou dále zváni teoretici k tématům, prostupujícím její program – příkladem zlaté poměry, pořádající trasy, figury „posvátné geometrie“ v konkrétních realizacích, geometrie gotických kružeb ve svém vývoji, scénografie, forma geometrických postupů a zobrazování prostoru na ploše u mimoevropských kultur v širším obraze, fraktály …
