2020
Gaspard Monge
Narodil se v roce1746 ve francouzském městě Beaune, kde je na jeho počest vybudován pomník. Zemřel v Paříži 1818.
Pedagogickou dráhu započal v Lyonu na vojenském učilišti jako matematik. Události Francouzské revoluce využil pro přispění k zavedení nové metrické soustavy. Politickým ambicím se v tak nejisté době včas vyhnul a tím unikl plnění úkolů, kterými by se do historie zapsal přinejmenším problematicky. Jeho kvalit si však všímá Napoleon. Pověřil jej organizací vědecké části válečného tažení do Egypta. Následně se stal prvním předsedou Egyptského institutu a byl povýšen do šlechtického stavu, ve kterém zakládal instituty vysokého školství. Zanechal po sobě dílo
v podobě vydaných odborných svazků, věnovaných stavební statice. Především zformuloval a dal řád zobrazovacím postupům, platným
po současnost. Mnohé technické termíny, uváděné v knihách „Geometrie descriptive“ a „Application de l analyse á la géometrie“ nesou
jeho jméno.
S úctou k jeho jménu se ke společnému jednání sešli na UMPRUM
v Praze Karlíně tito vyučující deskriptivní geometrie na českých vysokých školách – uvedeno bez titulů:
Vladimíra Hájková, Zuzana Štauberová, BCH, Alena Šarounová,
Jana Hromadová, Petra Surynková, Jiří Šrubař
Bylo o čem hovořit, například o možnostech nového programu GEOGEBRA, který byl k užití nabídnut i našim studentům.
Setkání mělo i společenskou podobu a u vína a pohoštění jsme si povídali a vzpomínali na naše začátky. Ještě někdy v druhé polovině osmdesátých let chodily na přednášky deskriptivní geometrie
na UMPRUM 2 studentky MFF UK – Vladimíra a Zuzana. Dokonce
s sebou přinesly i svoje tehdejší poznámky, se kterými prý „stále pracují“. Nyní naopak Vladimíra realizovala v Karlíně obsažnou
a atraktivní přednášku o geometrii gotických kružeb, Zuzana byla vzácným hostem na naší exkurzi výuky památkové péče.
Při návštěvě jednoho ze zámků se domluvili s panem kastelánem,
že jej kdysi učila matematiku.
Účastnice i s jedním účastníkem tohoto setkání se zájmem během komentované prohlídky shlédli vystavené výsledky výuky deskriptivní geometrie na UMPRUM.
Pečlivě a několikrát byly vyfotografovány všechny podpisy na tabuli, jejíž velikost všem hostům imponovala.
Leon Battista Alberti
Narodil se v Janově v roce 1404. Byl pravým italským humanistou. Mimo svojí výjimečné architektonické tvorby se věnoval i její teorii
v dochovaných a stále aktuálních spisech, které pojednávaly též o sochařství a malířství. Definoval i perspektivní konstrukci v aplikaci
pro čtvercovou síť. Věnoval se gramatice svého rodného jazyka, šifrování textů a zároveň byl i matematikem. Podrobně popsal město Řím.
Svůj život a všechny tyto aktivity prolnul aktivním sportováním v řadě tehdejších odvětví. Zemřel v roce 1472.
Videa
Itálie 1993 - Homage a Alberti
Stopáž: 2 minuty
Scénář a režie: BCH
Kamera: Rudolf Kovář
Zpracováno ve studiu Vikor v roce 1994
Původní, mimo Giottových fresek ničím mimořádným nevynikající Františkánský řádový kostel s gotickými okny se stal svojí proměnou jednou z nejzajímavějších a tehdy možná nejdiskutovanějších počinů. Na základě objednávky investora Sigismonda Malatesty jej Alberti proměnil na tehdy „supermoderní“ stavbu. Zcela nahradil jeho průčelí novým předsazeným plánem, řády jeho architektury nesledovaly ani tektoniku původní stavby. Tempio Malatestiano se stalo Riminským dómem i ve své ne úplně dokončené podobě, která naopak dokumentuje rozpor mezi původní stavbou a její konverzí.
Snad jeho největší realizací je Mantovský chrám San Andrea, dílo objednávky rodu Gonzágů.
Rozsah dómu San Andrea v Mantově dokládá půdorys. Pro tuto stavbu je typická mohutná valená klenba s kazetami. Kupole a některé další součásti jsou dílem jeho následovníků. Na severní straně - vlevo je proponovaný rajský dvůr velkého měřítka, kde boční průčelí není dokončeno. Vpravo, směrem k jihu, jsou k fasádě přistavěny měšťanské domy. Malé měřítko proporce západní předsíně vůči stavbě není ve skutečnosti patrné – inspirace
je údajně v kánonu etruských chrámů.
Albertiho teoretické působení v architektuře, definující proporce, řády, tvarosloví ale i přístupy k funkci stavby zanechalo pozdější přepisy těchto tezí – korintský – kompozitní řád.
Albertiho teoretické působení v architektuře, definující proporce, řády, tvarosloví ale i přístupy k funkci stavby zanechalo pozdější přepisy těchto tezí – mostní stavitelství.
Pozdější kresebná definice zobrazení čtvercové sítě v perspektivě – Construzzione legitimma.
Na principech Albertiho konstrukce lze názorně demonstrovat rozhodující vliv distance stanoviska od objektu a výšky horizontu na charakter perspektivního obrazu. Úpravou distance stanoviska od perspektivní průmětny lze docílit stejných formátů velikostí obrazu při rozdílných úhlech zorného kužele.
Perspektiva figur v konkrétním prostoru, definovaném průčelnou osnovou s nízkým horizontem pozorovatele. Docílení monumentalizace zobrazených postav.
Zobrazení čtvercové sítě je působivé i v neprůčelných zobrazeních, která Alberti neuvádí. Poznámka BCH – při výběru produktů keramických závodů Lasselsberger pro jednoho z investorů se mi v hlavní předváděcí síni v Plzni věnoval tamní pracovník stále se slovy „Vás odněkud znám“. Nakonec jsme se domluvili. Absolvoval v Ateliéru keramiky
a porcelánu na UMPRUM a v dané době zastával funkci hlavního designera této firmy, pro kterou jsem též pracoval. Nemohl jsem
to nechat být a našel jsem v archivu tuto jeho práci, kterou plně doceňuji až nyní. Stejně jako řadu dalších …
Andrea Palladio
Narodil se v Padově v roce 1508 jako syn mlynáře. Již v dětských letech rozvážel mouku na loďce a tak k jeho tehdejšímu jménu se připojilo ještě „da gondola“. Narodil se s velkým talentem a díky osvíceným podporovatelům měl možnost se vypracovat na jednoho z nejvýraznějších architektů pozdní renesance až do období manýrismu, se kterým v jeho případě došlo ke vzájemnému ovlivnění.
Ve svém hlavním teoretickém díle Quattro Libri dell Architettura navazuje na myšlenky Vitruvia a transformuje jejich odkaz do aktuálního prostředí. Jednotlivé díly se věnují způsobu zakázek, výběru materiálů, řádům. Dále uvádí půdorysy svých postavených, rozestavěných
nebo projektovaných palácových staveb a s idealismem jejich výsledné podoby. Stejně tak i principy výstavby, studované na antických nalezištích a popisy římských staveb. Kniha obsahuje i proklamace chování architekta vůči objednavateli – jak o životním stylu,
tak i o ekonomice – především v individuální vilové výstavbě pro benátské patricie. Palladio vítězí v soutěžích na veřejné stavby. Realizoval řadu kostelů. Jeho posledním byl Tempio Barbaro s hrobkou svých dvou výrazných investorů. Sám zde umírá. Bylo to v roce 1580, zřejmě
při kontrolním dnu výstavby.
Palazzo Valmarana ve Vicenze je jednou z řady staveb, která měla do tohoto dvora pokračovat. Idea zůstala pouze v projektu a do něj byla i dodatečně doplněna.
Perspektivní zobrazení paláce Chiericati ve Vicenze. I tam zůstala zrealizována pouze budova a velké triumfální prostranství směrem od říčního přístaviště zůstalo pouhou ideou.
Perspektivní konstrukce paláce Chiericati. Je cílena pro efekt pohledu vzhůru – na přikloněnou průmětnu se stoupajícím hlavním paprskem. V grafickém zpracování je vymezen rozsah viditelnosti.
V grafickém zpracování perspektivy paláce Chierichati je v této variantě vymezen rozsah viditelnosti.
Loggia del Capitaniato ve Vicenze má svoji pohnutou historii. Není dokázáno, zda byla projektována s více travé nebo zda je tato stavba cílem. Do tohoto otazníku vstupuje prezentovaná akademická úvaha.
Jedna z realizací vil, o kterých lze předpokládat, že Palladia uspokojila. I obecně je ceněna svojí funkcí, proporcemi i měřítkem
a patří mezi stavby, jež si zaslouží pozornost a studium
i v současnosti. Vila Emo ve Fanzolo di Vedelago.
Vila Emo – Casa Padrone. I tato obytná a reprezentativní část vily nese hospodářskou činnost. Obrácena k jihu pokračuje zvláštní rampou, která není ani komunikací tohoto druhu, ani tím nejpohodlnějším schodištěm. Nemá stupně, ale kamenné prahy. Sloužily pro pokládání ovoce a zeleniny na jižní slunce pro její konzervační vysoušení.
Osada Maser, pramen vody s pohanským rituálním prostorem
a místo, kde se bratři z benátského rodu Barbaro rozhodli vystavět své pevninské sídlo.
Půdorys vily Barbaro. Stanovení perspektivní orientace pro perspektivní zobrazení.
Výsledné perspektivní zobrazení fragmentu vily Barboro. Casa Padrone a východní hospodářské křídlo – barchesa se štítem holubníku.
Stanovení perspektivní orientace pro zobrazení vily Foscari – Malcontenta v osadě Mira na ramenu kanálu řeky Brenty.
Perspektiva vily Foscari – Malcontenta ve vodorovném pohledu. Zasazena je do abstraktního prostředí nekonečné roviny, definované horizontem diváka. Novodobé parkové úpravy nejsou zobrazeny. Vysoké „přízemí“ bylo pouhými prázdnými prostory a obývána byla až druhá úroveň podlaží z důvodu častých záplav.
Zobrazení detailu vily Chiericati v šikmém strmém pohledu směrem vzhůru.
Zobrazení detailu vily Chiericati v šikmém strmém pohledu směrem vzhůru. Předmětem zobrazení je řez stavbou.
Villa Almerico Capra – Rotonda u Vicenzy. Dlouhý název obsahuje její střídající se majitele i její koncept. Perspektivní zobrazení lze označit jako průčelné vůči úhlopříčce čtverce jejího půdorysu. Horizont je vysoký a pro dané prostředí abstraktní.
Villa Almerico Capra – Rotonda u Vicenzy. Pohled směrem dolů
na odkloněnou průmětnu ze zcela abstraktního levitujícího stanoviska.
Kostel Il Redentore – Ježíš Vykupitel – na ostrově Giudecca v Benátkách. Perspektivní zobrazení vstupního průčelí, orientovaného ke kanálu a Náměstí San Marco. Reálný nízký horizont a blízké stanovisko s ohledem na omezený prostor před kostelem.
Kostel Il Redentore – Ježíš Vykupitel – na ostrově Giudecca v Benátkách. Perspektivní zobrazení vstupního průčelí, orientovaného ke kanálu
a Náměstí San Marco. Reálný nízký horizont a blízké stanovisko s ohledem na omezený prostor před kostelem.
Tempio Barbaro stojí níže stejnojmenné vily a dokládá se jako poslední realizovaná Palladiova stavba, u níž „prokazatelně“ zemřel během
její realizace. Perspektivní konstrukce a její volné grafické zpracování. Podklady k vytvoření perspektiv Palladiových staveb pochází
od Octaviana Scamozzi.
Soubory ke stažení
Guarino Guarini
Camilio Guarino Guarini, narozený 1624 v Modeně byl výrazným představitelem italské vrcholné barokní architektury. Značně ovlivnil i toto období v Čechách. S určitou časovou setrvačností se stopy jeho vlivu projevily ve stavbách Jana Blažeje Santiniho. Zemětřesením zničený kostel Santa Anunziata dei Teatini v sicilské Messině se svým výrazně rozvlněným průčelím konvexních i konkávních ploch výrazně odráží
v Santiniho Nejsvětější Trojici v Rychnově nad Kněžnou. Řád Teatinů, do kterého jako novic záhy vstoupil, mu zajistil „zakázku“
i v Praze. V dnešní Nerudově ulici, kde tento řád sídlil, měl stát jím vyprojektovaný kostel. Projekt je znám, ale realizace vyčkala na Santiniho
a jeho návrh pro identické místo. Nejznámější Guariniho sakrální stavby reprezentují dvě realizace v Turíně, kde se později usídlil. Stavěl městské paláce, díky řádu byly jeho projekty určeny i pro vzdálené destinace – vyjma Prahy i Lisabon a další …
„Guarini svoje kostely stavěl jako obrazy světa, tedy jak Bůh stvořil svět na základě matematických a geometrických základů“. Silně této myšlence věřil. Přístup odkazuje i k Platonské teorii, proto by měla být jeho symbolika označena jako kosmologická, blízká i samotným Teatinům. Ve své tvorbě astronomické poznatky skutečně používal. Věnoval se matematice a filosofii. Zemřel v roce 1683.
Poznámka BCH – Z roku 1737 pochází původní, v kožené vazbě adjustovaný soubor tisků nejen jeho projektů, ale i konstrukcí geometrických figur, kamenořezu včetně typologie architektonických detailů. Například zmiňovaný kostel v Messině je v těchto projektech zastoupen pouze svým průčelím ve sdruženém průmětu půdorysu a řezu. To by mohlo vysvětlit disproporci mezi průčelím a vlastní stavbou v Rychnově
nad Kněžnou. S ohledem na skutečnost, že tento soubor je mým rodinným dědictvím, pocházejí prostorová zobrazení Guariniho architektur
z velkoplošných xerokopií těchto původních autorských podkladů.
Průčelné osové zobrazení schodiště.
Perspektivní zobrazení detailu nástupu včetně zábradlí a nosných sloupů, vymezujících kruhové zrcadlo.
Perspektivní zobrazení schodiště z abstraktního stanoviska volnou kresbou.
Perspektivní zobrazení průhledu kruhovým zrcadlem schodiště směrem vzhůru.
Perspektivní zobrazení fragmentu schodiště s měřítkem figur, mnohoúhelníky jedné z centrál.
Abstrahující perspektivní zobrazení schodiště v pohledu směrem dolů – kresba.
Abstrahující perspektivní zobrazení schodiště v pohledu směrem dolů – legenda.
Videa
Itálie 1993 – HOMAGE A GUARINI – SACRA SINDONE
Stopáž: 2 minuty
Scénář a režie: BCH
Kamera: Rudolf Kovář
Zpracováno ve studiu Vikor v roce 2020
Guariniho kaple – oratoř Sacra Sindone tvoří součást mnohem staršího Turínského dómu. Základ vynikající dispozice určuje rovnostranný trojúhelník, reagující na dispozici dómu – jeho dvě boční lodě. Do základního útvaru jsou vepsány pootáčející se šestiúhelníky, půdorysně se zmenšující s rostoucí výškou „kupole“.
V jednotlivých překryvech jsou skryta okna, kterými do prostoru proudí světelné paprsky, „neznámo odkud“.
Sacra Sindone -strmý pohled do „kupole“ – volná perspektivní kresba.
Sacra Sindone – geometrická analýza dispozice.
Sacra Sindone – prostorový řez v perspektivě
Sacra Sindone – kavalírní průmět vnitřního pláště stavby
Sacra Sindone – viditelný vnější plášť stavby – perspektiva z levitujícího stanoviska – volná kresba
Videa
Itálie 1993 – HOMAGE A GUARINI – SAN LORENZO
Stopáž: 2 minuty
Scénář a režie: BCH
Kamera: Rudolf Kovář
Zpracováno ve studiu Vikor v roce 2020
Druhou výraznou sakrální Guariniho stavbu představuje chrám Svatého Vavřince – San Lorenzo.
Podle projektu měl stát jako solitér, dnes je obklopen zástavbou včetně hlavního vstupního průčelí.
Proponovaný nápis v kartuši, rozprostřené nad vchodem měl v českém překladu znít takto:
Svatému Vavřinci, pohrdateli ohně, vysmívači vládců, zázraku mučedníků
San Lorenzo – právě v této perspektivě, možná jediné, která byla zkonstruována, je zobrazena původní volná vstupní fasáda,
dnes zaslepená zástavbou
San Lorenzo – průčelný pohled do kupole
San Lorenzo – perspektivní zobrazení prostorového řezu
San Lorenzo – konstruovaný perspektivní pohled do kupole s anulací dříku sloupu
Kostel Santa Maria della Divina Providenza v Lisabonu, zničený při zemětřesení a zkáze města následnou vlnou tsunami v roce 1775 krátce po svém dokončení. Byl jedním z mála zástupců Guariniho sakrálních staveb podélného půdorysu. Konstruovaná perspektiva interiéru
Santa Maria della Divina Provvidenza Lisabon. Volná kresba interiéru.
Santa Maria della Divina Provvidenza Lisabon. Konstruovaná perspektiva interiéru.
Sacrální centrála – schematický řez v prostorovém zobrazení
Sacrální centrála – perspektivní konstrukce pohledu do kupole
Imprese Camilio Guarino Guarini
Sacrální centrála – prostorově zobrazený řez stavbou
Gruzie
Patronem Gruzie, stejně jako Anglie, je svatý Jiří Drakobijce. Zřejmě pro to je tato země, spjatá s dávnou Kolchidou, takto nazývána – Georgia.
Skutečný název země v jejím jazyce je zcela odlišný - Sakartvelo.
Stejně jako pro sousední Arménii jsou typické četné sakrální stavby, které se však od arménských odlišují materiálem a částečně i formou. Hlubšího poznání tohoto odkazu se dostalo studentům ateliéru A2 při jejich výjezdu na místo samé. Deskriptivní geometrie na to reagovala tématy zkoušek za letní semestr těsně před plánovaným výjezdem. Z dostupných i tamních dokumentací byla vytvořena perspektivní zobrazení řady staveb starších centrálních kostelů až po celé klášterní komplexy. Jedná se o zajímavou a pro středoevropany atraktivní architekturu, která je dosud ve výběru témat v zájmu dalších generací studentů.
Poznámka BCH – Gruzie mne v prvé polovině osmdesátých let oslovila přímo na svém území. Cesta autem z Prahy až do Arménie včetně mobilního pobytu v Gruzii byla pro mne i tři dámy z posádky mé Volhy, z nichž jednou byla paní architektka Ivana Čapková – nehynoucím zážitkem.
Ještě na Ruském území se prostředí začalo prudce měnit. Blízko dnes hraničního pevnostního města Vladikavkazu – bývalého Ordžonikidze, takřka na prahu slavné Gruzínské vojenské cesty, se v naprosté pustině kavkazského údolí nachází tato nevšední nekropole. Těla zemřelých jsou konzervována absolutně čistým vzduchem a instalována do vnitřních dřevěných konstrukcí, někde i ve stojící poloze proti oknu. Poslední pohřeb se zde, podle místních informací, uskutečnil ještě začátkem devatenáctého století.
Perspektivní zobrazení chrámu Bagrata u města Kutaisi ve střední Gruzii. Jeden z hlavních gruzínských chrámů, postaven králem Bagratem III jako hlavní svatyně jeho království.
Chrám Kumurdo v provincii Džavacheti na horním toku řeky Kury a průčelném pohledu do otevřené kupole s legendou.
Stará Gruzínská vojenská cesta, vedená údolím řeky Terek s šedou vodou díky rozpuštěným břidlicím se v těchto partiích blíží metropoli země
- Tbilisi. Blízko vjezdu do města stojí po levé straně dobře zachovaný, poměrně „mladý“ klášter Ananuri.
Tbilisi – chrám Metechi na skále nad řekou Kurou dominuje centru města. V jeho blízkosti byl ještě v sovětské éře vztyčen novodobý jezdecký pomník gruzínského krále Vachtanga I – Gorgasali, považovaného za zakladatele Tbilisi na rozmezí pátého až šestého století. Perspektivní konstruované zobrazení z levitujícího stanoviska s legendou.
Mccheta, deponovaný kostel Džvari – Chrám kříže ze šestého století Osově, ve směru diagonály půdorysu komponovaná perspektiva fragmentu interiéru v lineární prezentaci s legendou.
Kutaisi – královský klášter Gelati, zakládaný v počátku dvanáctého století. Klášter zastával vedle Mcchety další teologicko vzdělanostní centrum země. V dochované budově univerzity, kde se nachází i kamenná katedra a lavice kolem stěn, působili přední gruzínští myslitelé. Stavba ze světlé opuky je dobře zachovaná, v interiérech zdobí rozlehlé stěny fresky. Čím výše položené, tím původnější. Na panoramatickém pohledu zleva chrám svatého Jiří, Hlavní chrám panny Marie a pod nejbližší věží byl mlýn. Za ní ještě stojí další malá svatyně, vyzdvižená
do patra a vpravo dole se otevírá torzo budovy univerzity.
Kutaisi – královský klášter Gelati z počátku dvanáctého století. Konstruovaná perspektiva z dodaných a ve výkrese uvedených podkladů s legendou. V popředí vlevo budova univerzity
Kutaisi – královský klášter Gelati z počátku dvanáctého století. Fotografický detail křížení lodě s transeptem Mariánského chrámu v Gelati. Nad pendantivy interiéru jsou vyzděné kubické bloky,
do jejich čtvercového půdorysu je vepsána trajektorie půdorysu tamburu.
Kvalacminda - chrám všech svatých, Gurdžani - jedna z nejstarších gruzínských svatyní. Perspektivní zobrazení vybraných hmot stavby
s legendou a uvedenými podklady.
Mccheta – katedrála Sveti Cchoveli – perspektiva z lidského horizontu s efektem zrcadlení ve vodní ploše. Konstrukce a grafická prezentace s podklady, fotodokumentací interiéru a s legendou.
Mccheta – katedrála Sveti Cchoveli – perspektivní pohled z levitujícího stanoviska, zasazeno do abstraktního prostředí a doprovázeno legendou.
Zrcadlo a jeho obraz
Na rozdíl od protestantů je pro katolíky i pravoslavné problém krásné, bohabojné a ctnostné Zuzany z Babylonu příběhem přímo biblickým.
Její krása přivedla do varu dva starce vysokého společenského postavení. Obtěžovali ji a naléhali, aby jim byla po vůli. Když těmto nástrahám odolala, chtěli ji totálně zkompromitovat tak, aby aféru nepřežila. Obrátila se k Bohu, který ji vyslyšel.
Jacopo Robusti – Tintoretto právě v tomto obraze, vděčném tématu malířů nového věku, vyzkoušel efekty, jejichž prezentace není zrovna jednoduchá. Před sedící Zuzanu opřel o živý plot malé zrcadlo, před kterým ležely předměty typu dóza, jehlice, závoj atd. Blízkost těchto předmětů v ploše zrcadla se musela projevit reflexí. Zvládnutí tohoto efektu bylo zdařilé, zřejmě díky vynikajícímu pozorovacímu talentu.
Též Zuzanin kontakt s vodou v jezírku zahrady je malířsky vynikající. Zřetelná vodní hladina, ponořená část levé nohy působí jako doslova
pod vodou. Pouze těžko identifikovatelné je právě před ní jakési „rozmlžení“, které nemůže být reflexí závoje. Možná by šlo vysvětlit pohybem nohy v rozčeřené vodě.
Pro důkaz správnosti konstrukcí a především pro představu násobků reflexních ploch ve vztazích protilehlých rovnoběžných i obecně orientovaných rovin, v průniku rovin v pravém, ostrém nebo tupém úhlu, se vkládáním dalších rovin na předmětech byl vyroben rozměrný model, ve kterém lze sestavit řadu variant těchto vztahů.
Reflexe barevných ploch vkládaných předmětů je efektní, však právě svojí nečitelností.
Situace by se mohla změnit tehdy, pokud by do této hry vstoupila figura
Reflexe, které vznikají v trojrozměrném modelu 150/150/150/ jsou transformovány u každé sestavy rozborem na tabuli, který vede studenty
ke konstrukčnímu postupu kresebného vyjádření těchto jevů.
Rodinná anamnéza
Inženýr Bohumil Chalupníček, adjunkt Českého vysokého učení technického v Praze, 19- - 20. století - vyučující Deskriptivní geometrii, autor knihy Perspektiva
Inženýr Bohumil Chalupníček, 19- - 20. století – věnoval se malbě olejem, akvarelu, psal básně, údajně se scházel s Jaroslavem Vrchlickým
Inženýr Bohumil Chalupníček, 19- - 20. století - soubor výkresů
ze středoškolských studií
Inženýr Bohumil Chalupníček, 19- - 20. století - soubor výkresů ze středoškolských studií
Inženýr Bohumil Chalupníček, 19- - 20. století - soubor výkresů ze středoškolských studií
Inženýr Bohumil Chalupníček, 19- - 20. století - soubor výkresů
ze středoškolských studií
Inženýr Bohumil Chalupníček, 19- - 20. století - soubor výkresů ze středoškolských studií
Docent architekt Miroslav Chalupníček, 20. století – vyučující deskriptivní geometrie Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, 1967 -9 prorektor pro styk se zahraničím, vedoucí Kabinetu pro výkresovou a fotografickou dokumentaci památek tamtéž, autor řady samostatně vytvořených výkresových dokumentací stavebních historických objektů, autor řady fotogrammetrických podkladů k architektonicko
- urbanistickým soutěžím, fotograf architektury - knihy Pražské kostely, Praha město chrámů, fotografie v řadě dalších titulů
Docent architekt Miroslav Chalupníček, 20. století – jeho objevem byl speciální graf pro snadnou konstrukci perspektivy. Oproti jiným podobným pomůckám měl výhodu volného výběru stanoviska, distance, výšky horizontu … Princip byl založen na předkreslení půdorysných promítacích paprsků, zobrazených v dalších plánech jako vertikální osnova na průmětně v různých distancích, ovlivňujících pouze velikost, nikoliv kresbu obrazu. Konstrukce výšek – hyperbolické křivky v grafu – zjištěné matematicky. Perspektivní hodnoty výšek se nemusely konstruovat, pouze odměřit od průběhu křivky k linii horizontu
Docent architekt Miroslav Chalupníček, 20. století - výkresová dokumentace hradu Karlštejna – kresebné momentky z prací přímo
v objektu
20. – 21. století …